Ty dva dny s obvazem jsem nakonec
nějak přežila. Sice jsem z toho nebyla vůbec odvázaná, nebylo to
vůbec pohodlné, ale co se dá dělat. V pátek jsem šla ráno k zubařce a ta se
ptala, jestli už slyším. Ehm, ne. Ještě nemám procesor :-) Odpoledne pak
zase do špitálu na ORL na kontrolu. Měla jsem tam být ve 14:00. Když
jsem se tam ohlásila, řekli mi rovnou, ať přijdu v 15:00. Jelikož venku byla
zima, tak jsem tam už radši zůstala a hrála si s mobilem. Kolem 16:00 jsem si
už říkala, jestli na mě nezapomněli. Na řadu jsem přišla v 16:30. Holt v
pátek odpoledne asi nemají lidi na práci nic lepšího než strašit na
ORL… stejně jako já.
Doktorka sundala obvaz, mrkla na to a že prý to vypadá dobře. Ptala jsem se, jestli to znamená, že už nebudu muset mít ten obvaz. Prý že by mi ještě neuškodilo mít ho přes víkend. Asi jsem se zatvářila dost zoufale, protože mě nakonec nechala být :-) Ale v úterý mám zase dojít na kontrolu a kdyby to znovu nateklo, tak i dříve. Jasně.
Doma jsem hned začala studovat, jak to vypadá. Na omak to fakt bylo úplně jiné než předtím, ten otok byl asi opravdu pořádný. Teď už jsem si i nahmatala implantát pod kůží. A taky už se magnet v cívce přicucnul naprosto bez problémů na místo, kde je magnet pod kůží – i to už byl úspěch, předtím se s vnitřním magnetem moc kamarádit nechtěl.
Když
jsem si udělala fotku, tak jsem taky zjistila, že na předchozích fotkách byl ten otok docela vidět v porovnání s aktuální fotkou. Jinak jo, trošku jsem si připadala s tím focením jako cvok, ale mě prostě zajímalo, jak to vypadá, jak se to hojí apod., a v zrcadle to moc dobře (spíš tedy vůbec) vidět nebylo, takže jsem si to ze studijních důvodů dokumentovala, ať si to pak můžu prohlídnout a případně porovnat s dřívějším stavem.
Během víkendu se otok nevrátil. Takže spokojenost. Doufám, že mi to v úterý doktor taky potvrdí a dá mi už svatej pokoj :-) Kdo se má furt omlouvat v práci, že musí lítat po doktorech?
V úterý jsem z práce utekla ve čtvrt na čtyři a říkala jsem šéfovi, že pokud bude ta kontrola rychlá, tak se ještě vrátím. Říkal, ať si s tím nelámu hlavu. Nicméně v nemocnici mě tentokrát mile překvapili. Po tom pátečním 2,5hodinovém čekání jsem byla připravená na nejhorší, ale naštěstí se to neopakovalo. Čekala jsem asi tři minuty a pak jsem byla dvě minuty v ordinaci. Doktor se tvářil spokojeně, což mě potěšilo (taky kdo by byl zvědavý na nějaké komplikace, že?), ale stejně mám za týden ve středu zase přijít na kontrolu do Hörzentra. Fakt si to pečlivě hlídají, od propuštění z nemocnice jsem každý týden až do prvního nastavení aspoň jednou na kontrole. Sice je to neustálé běhání po doktorech na jednu stranu mírně otravné, ale na druhou stranu je prima vědět, že nechtějí nic podcenit.
No a v pět jsem byla zase v práci. Jen na vysvětlenou, máme flexibilní pracovní dobu a moje standardní pracovní doba je tudíž cca 10:30–19:00. Jo, strašně nerada ráno vstávám, takže proto. Šéfova první reakce byla „ty už jsi zpátky?“ :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat