Zajko proto, že mé oblíbené zvíře je králík. A na baterky... no, to je jednoduchý – jsem na baterky. Ale žádný králíček Duracell nejsem, to bych si zase vyprošovala. Když už, tak kyborg.
Nefungujou mi uši. Jakože absolutně vůbec. Ale protože existují chytří lidé, kteří vymysleli bionické ucho, tak i bez funkčních uší můžu slyšet. Tomu bionickému uchu se říká kochleární implantát a je to fantastická věc.
Každopádně když si přečtete definici kyborga ve sloupečku napravo, tak asi pochopíte, proč říkám, že jsem kyborg. Ono to té definici docela odpovídá. Moje vlastní nefunkční uši byly nahrazeny elektronickou neuroprotézou, která defacto sama rozhoduje, co a jak uslyším. Tohle téma je taky docela zajímavé - časem sem možná ještě přidám překlad úryvku z jedné knihy.
A jinak hlavním tématem (alespoň v nejbližší době) tu bude cesta za druhým uchem. To první letos v létě oslaví 19 let a před pár dny získalo mladšího brášku. (psáno v únoru 2018)
Zajímavé na tom jsou asi dvě věci: jednak je docela mazec to dlouhé časové rozpětí mezi oběma implantacemi (obvykle se ta druhá doporučuje do 3 let po první) a jednak jsem ten druhý implantát dostala v Německu, protože v ČR je to prostě s našimi zdravotními pojišťovnami naprosto marný.
Zaujalo vás to? Čtěte dál!
Jen pro info: datum tohohle příspěvku je nejnovější, aby byl ten příspěvek pořád nahoře. Reálně je ten příspěvek z 8. 2. 2018. Ostatní příspěvky jsou řazeny klasicky: nejstarší dole, nejnovější nahoře. Takže pokud jste tu poprvé, asi začněte číst odspoda.
Jo a varování. Jsem ukecaná, takže to bude dlouhý.
A taky důležitá informace. Jsou to čistě moje zážitky a zkušenosti. Pokud byste náhodou chtěli následovat mého příkladu, nezapomeňte prosím na to, že u každého to může být naprosto jinak.
