Narozeninové plky

Před pár dny tomu bylo 19 let, co mi docent Kabelka implantoval levé ucho.

Wow. Taková doba. Když to vezmu z pohledu toho co si z té doby pamatuju, tak můžu klidně říct, že mi to připadá jako včera. Nevím proč, ale z tehdejšího pobytu v nemocnici si dodnes pamatuju fakt hodně detailů. Naopak si ale zase nepamatuju vůbec nic z prvního nastavení a následujících dnů. Což je asi škoda.

Každopádně... 19 let je stejně neuvěřitelná doba.

Než budu pokračovat dál, tady jsou dva roztomilí plyšoví medvídci s mýma ušima. Cuteness overload :-)

Jak pokrokávám* dál?

*) než se začnete divit, co je to za patvar, přečtěte si Pan Kaplan má stále třídu rád od Leo Rostena

Jejda. Koukám, že už je to dva měsíce od posledního příspěvku. Ale tak ono taky co psát, když se stejně nic moc zajímavého neděje :-) Respektive se děje akorát to, že občas se nad něčím pozastavím, ale jinak už je pro mě oboustranné slyšení naprostým standardem. Poslech s novým uchem se pořád tak nějak po krůčkách zlepšuje, ne moc znatelně, ale řekla bych, že k nějakému mírnému pokroku tam stále dochází. Jsem zvědavá, na jakou úroveň se dostanu.

Před několika týdny jsem taky byla na (německém) audiu tři měsíce po prvním nastavení. Ten čas je fakt znát, rozdíly mezi výsledky čtyři dny a tři měsíce po prvním nastavení jsou docela velké.