Pokus? Možná. Omyl? Rozhodně ne.

Na úvod ta nejdůležitější informace. Ať to vidí celý svět :-)

Dva implantáty jsou prostě nej. DÍKY za to, že jsem v Německu tu možnost druhostranné implantace dostala. Už od prvního dne jsem měla z obou implantátů dobrý pocit, od třetího dne skvělý a tenhle pocit mě neopouští, naopak se v něm čím dál víc utvrzuju.

Nové ucho už používám lehce přes dva týdny a posledních pár dní řeším takové trošku zvláštní pocity. Na jednu stranu pořád nemůžu uvěřit tomu, že to opravdu dopadlo a že opravdu mám druhý implantát. A na druhou stranu je tu pocit, jako kdybych měla dva implantáty už odjakživa. Fakt jsem si na ně zvykla nějak rychle. S oběma prostě slyším „normálně“, s jedním z nich (ať už s kterýmkoli) to není ono. S novým je to naprd, protože je nový, takže ta kvalita ještě není taková, a se starým je to taky naprd, protože to prostě už zní divně a neúplně.

Jak to jde dál...

Uteklo zase dalších pár dní, ale ono se teď nic moc zajímavého neděje. O víkendu jsem byla doma, ať si taky naposlouchám trochu češtiny. S mámou se v pohodě domluvím i jen s novým implantátem, ale to zas tak moc o ničem nevypovídá, protože s tou se domluvím i úplně bez implantátu :-) Zkoušela na mě taky pár jednoslabičných slov, ale ta jsou zatím těžká i v češtině. Ale jednu výhodu proti němčině jsem tady měla: plácla jsem aspoň nějaké podobné slovo. Třeba máma řekla klas a já plast. Nebo pes a já si nebyla jistá, co přesně to bylo, tak říkám, že to bylo buď les, pes, nebo ves.

Ale co mě docela překvapilo... cestou domů jsem si v autobuse pouštěla audioknihu ze Spotify. Vybrala jsem si Pohádky pro unavené rodiče od Viewegha, které jsem nečetla, neznám je a pouštěla jsem si je bez textu, prostě jen jako zvukovou kulisu. Nerozuměla jsem ani zdaleka všemu, to teď ještě nehrozí, ale rozuměla jsem tu a tam nějaké slovo, několik slov po sobě či občas dokonce celou větu. Občas jsem tak i chápala, o čem je vlastně zrovna řeč.

Dvě jsou lepší než jedno. Už i objektivně.

Jak už jsem psala v minulém článku, v pátek mě čekalo audio. Byla jsem na to zvědavá, jak to půjde. Ono přeci jen... audio v němčině. Co budu rozumět? Budu vůbec něco rozumět?

Nejdřív bylo každopádně nastavování, tam jsem si pohráli s mapou v mém starém procesoru. Mám si teď s čím hrát – testovat, jestli je lepší staré nebo nové nastavení. To nové je tišší, tak uvidíme, jak to bude fungovat.

Pak už to audio. Trošku jsem byla nervózní, člověk jak je tvor soutěživý a lačný úspěchů, tak se samozřejmě snaží předvést v co nejlepším světle. A taky jsem byla zvědavá, nakolik to vlastně bude ovlivněné tím, že je test v němčině.

Dvě jsou lepší než jedno. Zatím subjektivně.

Po několikadenní pauze (sorry, nebyl čas) jsem tu s dalšími novinkami za posledních pár dní. Aspoň mi těch 5 hodin cesty do Mnichova při psaní uteče rychleji.

Ve čtvrtek jsem asi trhla rekord v rychlosti nastavování. Mírné zvýšení C-levelů a za 5 minut bylo hotovo :-) Jinak jsem se taky ptala, jakou výdrž baterek ten nastavovací program odhaduje. Prý 45 hodin se dvěma jednorázovými bateriemi, 18 hodin se standardním akumulátorem a 9 hodin s kompaktním akumulátorem. Tím se tedy vysvětlilo, proč mi ještě pořád nedošly baterky, které jsem v procesoru měla už od pondělka.

U logopedky pak zase klasika, rozlišování podobných slov. Tentokrát ale s drobnou změnou: abych poznala i jiný hlas, četla mi slova studentka, která tam byla na praxi. A navíc už to bylo zákeřnější, rozdíly byly čím dál menší. Např. M/W, tedy slova typu Mund a Wund. Tady jsem fakt většinou jen hádala, znělo to prakticky stejně. K tomu i uzavřený soubor asi 20 slov (kuchyňské náčiní) nebo 10 frází o počasí. Tu a tam jsem něco nepoznala vůbec nebo až po zopakování, ale jinak to celkem šlo. Na rozloučenou jsem se dozvěděla, že další den (v pátek) bude audio. Říkala jsem si, že to bude asi legrace.

Happy happy happy :)

Hlášení z frontové linie pokračují. Ve středu při nastavení mi byly zase navýšeny C-levely a tudíž i zvýšena hlasitost. Zároveň už začínáme i víc řešit sladění hlasitosti u obou procesorů – u toho prvního bude potřeba ji snížit, protože u jednostranného implantátu je potřeba kompenzovat jednostranné slyšení zvýšením hlasitosti. U dvou už to potřeba není, není tam už stín hlavy, který blokuje zvuky z hluché strany. Takže mám malinko staženou hlasitost na starém procesoru a uvidíme. Ono se to stejně srovnává trošku špatně, protože jak na té nové straně slyším všechno ve vysokých tónech, tak u těch je problém spíš s pronikavostí než s hlasitostí. Ale to taky časem pomine a snad to půjde sladit lépe. Každopádně zvýšení hlasitosti zase přineslo další zvuky a zlepšení kvality. Pořád to pípá, ale už to začíná znít použitelně.

Po nastavení jsem zamířila na lékařskou kontrolu, to bylo taky bez problémů, všechno je krásně zahojené a doktorka se zajímala, jaké jsou první dojmy z druhého implantátu. Tak jsem jí stručně poreferovala, že jsem spokojená, že zatím dobrý a že doufám, že to tak půjde i dál.

Že by se zázraky přece jen děly?

V úterý ráno jsem šla nejprve do nemocnice na test závratí, asi chtějí mít srovnání, jestli se něco změnilo oproti stavu před operací. Podle mého subjektivního pocitu ne, ale tak kdoví. Každopádně to bylo totéž jako minule: běžící čáry na zdi, točení na židli a lití horké vody do uší. Po skončení jsem se i ptala, jaké jsou vlastně výsledky, jestli je to dobré, špatné nebo jaké. Prý dobré, na závratě opravdu netrpím. Jsem si všimla taky, no :-) Ale takhle to mám oficiálně potvrzené.

Z nemocnice jsem zamířila do Hörzentra na další nastavování a na trojitou porci sluchového cvičení.

Nastavování bylo ještě bleskovější než včera, celých 15 minut. Kontrola prahů, jestli se proti včerejšku nezměnily (ne) a zvýšení hlasitosti. To zvýšení hlasitosti se docela projevilo, slyším o něco více a možná i o malinko lépe. Ale nemyslete si, furt je to jen pípající kakofonie. Zatímco jsem čekala na logopedii, zkoušela jsem sluchová cvičení v aplikaci v telefonu a ty výsledky fakt byly o něco lepší než s předchozím programem.

Oficiálně stereo

Jak se blížilo nastavení, moje nervozita mírně stoupala. Vlastně jsem z toho asi byla nervóznější než z té operace, protože jsem absolutně nevěděla, co od toho čekat. Uslyším? Neuslyším? Co uslyším? Nebude zvuk z nového implantátu rušit zvuk ze starého? Co na to můj třicetiletý mozek? Bude ještě ochoten se učit novým kouskům?

V duchu jsem si malovala všemožné scénáře, ale reálně jsem asi neměla prakticky žádná očekávání, ani pozitivní, ani negativní, prostě jsem do toho šla s tím, že se nechám překvapit, jak to dopadne.

Nastavování mělo začít v Hörzentru ve 13:00, byla jsem tam o chvíli dřív, tak se vyřídila byrokracie (chtěli po mně 5 podpisů, že souhlasím s tím a tamtím). V rozpisu bylo pro nastavování vyhrazeno 90 minut. Reálně to bylo 30 :-) Jak jsem od nás zvyklá na minimálně ta hodinová nastavení, tak to pro mě bylo trošku překvapení.

Intermezzo I - Komunikace

Abych vás nenudila jen vykládáním o svém druhém implantátu, zařadím občas i něco mimo. Dnešním tématem je komunikace a s tím spojené ... řekněme potíže.

Spousta lidí se sluchovým postižením to zná. Někdo na vás mluví, vy se snažíte mu porozumět, ale ne vždy se zadaří. Občas se přeslechnete a rozumíte něco jiného. Občas nerozumíte části toho, co se vám dotyčný snažil sdělit. A občas prostě nerozumíte vůbec. Člověk by si řekl „Nu což, stane se – však stačí to zopakovat, ne?“ No... někdy nerozumíte ani po zopakování. A někdy prostě jen nechcete vypadat jako ten debil, co ničemu nerozumí, pořád chce něco zopakovat a nedá se s ním o ničem pořádně bavit, takže se snažíte to nějak zamaskovat.

Už se to blížííí

Předchozí příspěvky jsou všechny psané zpětně, tzn. datum zveřejnění neodpovídá době, kdy se to dělo. Ale to se dneska mění! Jelikož z těch starých událostí už jsem napsala (snad) všechno, je čas přesunout se do současnosti.

Dnes to jsou přesně 4 týdny od operace a za 4 dny mě čeká první nastavení. Utíká to, utíká... někdy si říkám, že moc pomalu, jindy zase, že nějak rychle.

Včera jsem byla opět na kontrole, podle doktora vše vypadá dobře. Ještě aby ne. Ty dva dny s obvazem mi bohatě stačily, o žádné další komplikace nestojím! I pocitově je to dobré, nic nebolí, jen je to místo řezu pořád prakticky bez citu. Ale už aspoň zhruba od minulého týdne nemívám občasné pocity ucpaného ucha a můžu se taky normálně vysmrkat. Vlasy už také dorůstají, i když jizva je pořád ještě vidět. To bude chtít ještě pár týdnů.

Jelikož budu mít procesor Nucleus 7, který je kompatibilní s iPhone, a já jsem dost velká hračička na to, abych to chtěla (ať si mám s čím hrát), tak jsem si ten iPhone pořídila taky. Samozřejmě první aplikací, kterou jsem do něj instalovala, byl Nucleus Smart. Ne že by mi to k něčemu bylo, když ještě procesor nemám, spíš to bylo takové symbolické.