Jak se blížilo nastavení, moje nervozita mírně stoupala. Vlastně jsem z toho asi byla nervóznější než z té operace, protože jsem absolutně nevěděla, co od toho čekat. Uslyším? Neuslyším? Co uslyším? Nebude zvuk z nového implantátu rušit zvuk ze starého? Co na to můj třicetiletý mozek? Bude ještě ochoten se učit novým kouskům?
V duchu jsem si malovala všemožné scénáře, ale reálně jsem asi neměla prakticky žádná očekávání, ani pozitivní, ani negativní, prostě jsem do toho šla s tím, že se nechám překvapit, jak to dopadne.
Nastavování mělo začít v Hörzentru ve 13:00, byla jsem tam o chvíli dřív, tak se vyřídila byrokracie (chtěli po mně 5 podpisů, že souhlasím s tím a tamtím). V rozpisu bylo pro nastavování vyhrazeno 90 minut. Reálně to bylo 30 :-) Jak jsem od nás zvyklá na minimálně ta hodinová nastavení, tak to pro mě bylo trošku překvapení.
Každopádně tedy: dostala jsem procesor na ucho, technička spustila testování implantátu a pak se začalo s nastavováním. Začala s prostřední elektrodou, postupně posouvala hejblátka na obrazovce a čekala, kdy uslyším. Furt nic, nic, nic... až pak najednou píp. Tak no... docela se mi ulevilo :-) Pokračovala s nastavováním ob elektrodu směrem doprava (k výškám), pak se vrátila na střed a znovu zkoušela, jestli se ty prahy mezitím neposunuly (trošku jo, asi jak se ten nerv začal probírat) a poté se šlo opět ob jednu či dvě elektrody k hloubkám. Pak zkontrolovala prahy i na elektrodách, které předtím přeskakovala, znovu namátkově zkontrolovala prahy na již nastavených elektrodách, vypnula mi první elektrodu, spustila mi poslech z procesoru a zvedla i tu horní hranici na takovou úroveň, která pro mě ještě byla příjemná.
No, co vám budu povídat, kvalita fakt na houby v porovnání s prvním uchem. Všechno hrozně pisklavé, slyšela jsem spíš pípání než reálné zvuky. Což je ale celkem normální. Ale já byla naprosto spokojená s tím, že to funguje a že slyším aspoň něco. A když jsem si nasadila i procesor na první ucho, tak to bylo v pohodě. On ten zvuk z prvního procesoru to druhé ucho dost přehlušuje, v podstatě když mám nasazené oba procesory a ten nový sundám, tak nepoznám rozdíl. Ale to je v pohodě, jsem teprve na začátku a ono se to časem poddá. Důležité je, že TO FUNGUJE, že něco slyším a že mi druhý implantát neruší ten první.
Dostala jsem k tomu batůžek s nějakým vybavením (sušička, pár náhradních dílů, návody a tak) a s Mini Mic 2+, který jsem si vybrala jako bezdrátové příslušenství zdarma. A že prý pokud se stanu členem Cochlear Family, tak můžu získat druhé bezdrátové příslušenství taky zdarma. Ptala jsem se, jak to je, když už členem CF jsem, ale v ČR. To nevěděla, tak jsem říkala, že si to u Cochlearu zjistím sama. Každopádně ono i kdyby mi to členství z ČR uznali, tak furt můžu to další bezdrátové příslušenství získat za 99 € (zhruba 2600 Kč). To je proti normální ceně skoro za hubičku a já určitě chci ještě TV Streamer. Taky potřebuju s Cochlearem dořešit, jestli chci „předplatné“ baterek (že mi jednou za čas pošlou dodávku baterií; hradí to pojišťovna), nebo akumulátory (taky by měla uhradit pojišťovna, ale jen jednorázově a nemám pak nárok na baterky). Doporučovala mi baterie, ale já chci akumulátory, baterky prostě nějak nemám ráda.
Pak následoval první Hörtraining. Logopedka se nejprve vyptávala, jestli jsem po operaci měla nějaké potíže (tinnitus, závratě atd.). Pak se ptala, jak to nové ucho vnímám, opět říkala, že bude potřeba trpělivost a jelikož tam byla nějaká studentka na praxi, tak jí nastínila moji sluchovou historii a vysvětlila jí, proč ta rehabilitace u mě bude trochu náročnější.
Poté už došlo na to cvičení sluchu. zkoušela různé zvuky (klepání, dupání, cinkání klíčů, nějaké hudební nástroje a tak). Šlo o to, jestli to slyším, jestli je mi to příjemné či nepříjemné, jestli je to hluboká/střední/vysoká frekvence a jestli je to nahlas/středně/potichu. Cinkání klíčů a zvonek jsem neslyšela, zbytek jo. Pak přede mě dala papír se seznamy slov, vždy dvě slova na řádku. Nejprve je přečetla a pak zhruba 5x řekla některé z těch dvou slov a já měla poznat, které. Na začátek to bylo celkem jednoduché, slova byla hodně rozdílná, jak hláskami, tak i délkou/počtem slabik. To rozlišování se mi docela dařilo, občas jsem se sekla, ale většinou jsem se trefila. Přitom já jsem fakt skoro nerozuměla, orientovala jsem se hlavně podle té délky nebo podle některých hlásek, které jsem už dokázala rozlišit. Ale celkově to bylo docela dobré.
Na závěr mi pak četla příběh o dešťové kapce. Měla jsem před sebou text a nejprve jsem poslouchala s novým uchem, poté s oběma. S tím novým jsem ten text dokázala jakžtakž sledovat, trochu problémy mi dělala krátká slova jako und, in atd. Pak když jsem měla poslouchat s oběma ušima, tak mi logopedka řekla, ať si občas sundám cívku nového ucha a zkusím porovnat, jestli je nějaký rozdíl to slyšet jen se starým uchem a s oběma ušima. To bylo docela zajímavé - když jsem si sundala cívku nového ucha, nezaznamenala jsem žádný rozdíl, ale když jsem ji zase nasadila zpět, tak jsem pocítila, že se tam přidal druhý „signál“ nebo jak to nazvat. Nerušilo to, ale ani to nijak nepomáhalo, to první ucho zatím pořád dělá všechnu tu práci.
Jinak mám nosit normálně oba procesory, mozek si potřebuje zvyknout na oba signály zároveň, ale také mám občas poslouchat jen s novým uchem, ať trénuje taky samostatně. S tím jsem taky počítala. A hurá domů. Když jsem šla po ulici, tak jsem taky zkoušela poslouchat jen se starým, jen s novým a s oběma. Zjistila jsem, že na ulici neslyším s novým uchem v podstatě vůbec nic. V metru to také bylo jen občasné pípání, jinak prakticky nic. Když budu mít oba procesory zapnuté naráz, tak si musím dávat majzla, abych ten nový někde neztratila, protože bych si ani nevšimla, že mi vypadl zvuk :-) Doma jsem pak zkoušela, co a jak a zjistila jsem, že s novým uchem slyším hlavně tiché zvuky (včetně škrábání tužky po papíře při psaní), ale ty hlasité ne. Pustila jsem si na iVysílání Události s titulky a chvilku jsem poslouchala. Když jsem mohla odezírat nebo číst titulky, tak jsem i ten zvuk dokázala dešifrovat a rozumět mu.
Na první den dobrý. Z mé strany spokojenost. Slyším. s vizuální nápovědou (text) i jakžtakž rozumím. Nové ucho neruší to staré. Co víc si přát? Kvalita zvuku se bude postupně vylepšovat, další nastavení mám hned zítra (a každý další den v tomhle týdnu). Pořád to bude práce na týdny, měsíce, možná i roky, ale na začátek mi tohle přijde super. U ucha, které slyšelo 2 roky normálně, 10 let se sluchadlem a 18,5 roku vůbec nic, nemůžu čekat zázraky.
Žádné komentáře:
Okomentovat