Na úvod ta nejdůležitější informace. Ať to vidí celý svět :-)
Dva implantáty jsou prostě nej. DÍKY za to, že jsem v Německu tu možnost druhostranné implantace dostala. Už od prvního dne jsem měla z obou implantátů dobrý pocit, od třetího dne skvělý a tenhle pocit mě neopouští, naopak se v něm čím dál víc utvrzuju.
Nové ucho už používám lehce přes dva týdny a posledních pár dní řeším takové trošku zvláštní pocity. Na jednu stranu pořád nemůžu uvěřit tomu, že to opravdu dopadlo a že opravdu mám druhý implantát. A na druhou stranu je tu pocit, jako kdybych měla dva implantáty už odjakživa. Fakt jsem si na ně zvykla nějak rychle. S oběma prostě slyším „normálně“, s jedním z nich (ať už s kterýmkoli) to není ono. S novým je to naprd, protože je nový, takže ta kvalita ještě není taková, a se starým je to taky naprd, protože to prostě už zní divně a neúplně.
Zpravidla to u mě teď vypadá tak, že ráno cestou do práce mám zapnuté jen nové ucho, v práci si zapnu i to staré, a po odchodu z práce pak to staré zase vypínám. V práci (a obecně ve chvílích, kdy musím komunikovat s lidmi) si úplně netroufám na to, abych používala jen nové ucho, zase tak dobře s ním ještě neslyším. V češtině bych si na to pravděpodobně troufla, ale v angličtině nebo němčině ještě ne. Ale ve chvílích, kdy o nic nejde, se snažím používat jen to nové. Takže ráno poslouchám okolo projíždějící auta a šaliny, křupání štěrku pod nohama, štěbetání ptáků (pokud je tedy dost teplo, což posledních pár dní není) a další zvuky prostředí. Večer si pak většinou doma pustím nějaký seriál, film, hudbu či audioknihu – opět jen do nového ucha.
A legrační je na tom hlavně to, že když si po celonočním neslyšení ráno zapnu jen nový procesor, tak si libuju, jak krásně s ním slyším. Večer, když si po celodenním slyšení s oběma ušima vypnu starý procesor, abych poslouchala jen s novým uchem, si říkám, jak s tím novým slyším úplně na ho...uby. Ale po chvilce si mozek zase zvykne jen na poslech s novým uchem a ten dojem z toho se zlepší.
Jednou jsem takhle večer šla z práce domů a říkala si: „Týjo, už abych i s tím novým uchem slyšela normálně, stejně jako s tím starým.“ Ono to (logicky) ještě prostě není ono, chce to další nastavování a víc času pro mozek, aby si zase zvyknul a naučil se. Jenže jsem nedočkavá a chci, aby to bylo lepší už teď. TEĎ HNED! Pak si vždycky v duchu dám facku a říkám si, ať nepředbíhám, že to ucho mám teprve pár dní a že to chce víc času a hlavně poslouchat, poslouchat a poslouchat.
Jasně, že se to zlepšuje. Ale prostě moc pomaluuuuuu :-) U různých zvuků si už postupně všímám, že zní čím dál normálněji nebo že je slyším čím dál lépe. U rozumění řeči to nedokážu úplně posoudit, ono se těžko rozlišuje, jestli třeba audioknize bez textu rozumíte 20 % nebo 30 %, žejo. To druhé číslo je sice lepší než to první, ale stejně to na nějaké velké porozumění moc nestačí.
Na začátku jsem pro cvičení ucha používala německou aplikaci Asklepios Hörtraining (kdybyste ji chtěli zkusit co vlastně obsahuje a umí, tak je k dispozici pro Android i iOS). Dva týdny po prvním nastavení už mě ta aplikace nudí - většinu cvičení už zvládám na 90–100 %. Jediné, co mi ještě dělá problémy, je rozlišování samohlásek a souhlásek v reálných i nereálných slovech, tam jsem většinou na 50–60 %. Takže si občas procvičuju aspoň tohle, ale zbytek už nemá smysl. Možná tak na honění ega, jak jsem dobrá. Což nejsem, ono je to prostě jen moc jednoduché a je tam dost omezený počet těch možností, takže po několika opakováních už člověk stejně všechna slova i věty zná nazpaměť. Takže teď asi přesedlám na Angel Sound, což je zase pro změnu v angličtině.
Taky mi dneska do práce dorazil TV Streamer od Cochlearu, tak jsem si ho večer zapojila do notebooku a u psaní blogu mám jako zvukovou kulisu audioknihu Harryho Pottera. Tím, že to znám, tak tomu i jakžtakž rozumím (samozřejmě ani zdaleka ne všemu, ale některé pasáže pochytávám). Kromě toho jsem dnes také vytáhla ze schránky dopis od zdravotní pojišťovny, ve kterém mi sdělují, že přebírají náklady na sadu akumulátorů v hodnotě 570,91 € a že o schválení úhrady informovali i Cochlear. Takže při troše štěstí bych mohla mít akumulátory do konce týdne. Na to, že jim Cochlear tu žádost poslal odhadem tak před týdnem, je to super rychlost schválení.
A jinak jsem se naprosto zamilovala do té bezdrátovosti. Bezdrátové streamování hudby z iPhonu do procesoru? Paráda!!! Bezdrátové streamování čehokoli z počítače prostřednictvím Mini Mic (doteď) či TV Streameru (odteď)? Paráda!!! Nikde žádné kabely, nic mi nepřekáží, můžu se klidně zvednout od počítače a jít si pro něco do skříně, dojít si do koupelny vyčistit si zuby, vlézt do postele, cokoli – dokud jsem v dosahu bezdrátových zařízení, streamování pokračuje dál. Takže mě asi začne čím dál víc štvát, že N5 tyhle vymoženosti ještě neumí. Ale jo, aspoň jsem nucená cvičit jen nové ucho. Kdyby to šlo i s N5, tak bych mohla podvádět a poslouchat s oběma ušima. Takhle můžu jen s tím novým :-)
Pottera ke cvičení schvaluji!
OdpovědětVymazat