Slovní audio v češtině... po měsíci a půl

Jelikož německé audiotesty jsou pro můj český mozek přeci jen poněkud náročné a tudíž ne tak úplně vypovídající o mé reálné schopnosti rozumění, domluvila jsem si slovní audio v Praze na Mrázovce. Zajímalo mě, jak si s novým uchem stojím ve své rodné řeči, a také mě zajímalo, jestli se nějak projeví zlepšení s oboustranným poslechem.

V pondělí 23. 4., přesně 7 týdnů po prvním nastavení, jsem tedy došla na Mrázovku, s audiologickou sestrou jsme se domluvily, co vlastně chci a jak to uděláme, a šlo se na to. A musím říct, že výsledky mě velmi překvapily. I když už vím, že s novým uchem docela funguju, až tak dobré jsem to nečekala.

Tele...fon

Po dvoutýdenní odmlce je čas zase na něco nového. Dneska bude řeč o noční můře většiny lidí se sluchovým postižením. Ano, ano... jde o telefonování (spoiler alert: zkusila jsem už telefon s novým uchem, ale o tom až níže...).

Jedním z „hlavních“ měřítek úspěchu u uživatelů KI je to, zda dokážou telefonovat. No... já a telefonování, to je taky kapitola sama o sobě. Tenhle způsob mezilidské komunikace mi nikdy k srdci nepřirostl. To víte, nedá se u toho odezírat. Jako malá jsem naposledy telefonovala tak v 6-7 letech, ještě se sluchadly; po implantaci ve 12 letech jsem neměla zájem ani potřebu. Však proč taky, když jsem ve 13 letech dostala svůj první mobil, takže jsem používala SMS a postupně se s rozšířením mobilního internetu přidaly i další moderní komunikační vymoženosti.