Konečně můžu domů

I tu poslední noc v nemocnici jsem přežila, v úterý ráno mi doktor opět omrknul a ohmatal jizvu, prohlásil, že dobré a že můžu jít domů a že ve čtvrtek mám přijít na vyndání stehů, což mě trochu překvapilo, nějak jsem počítala s vytažením stehů spíš až tak po 10 dnech. 

Dostala jsem propouštěcí zprávu a „Hörimplantate-Pass“ (v podstatě pas uživatele sluchového implantátu). Pak mě propustil z ordinace. Zapomněla jsem se samozřejmě zeptat, jestli si už můžu umýt vlasy. Ale … pustila jsem se ještě na chodbě do čtení té propouštěcí zprávy. 

Zarazila jsem se. 

Prý mi implantovali Med-el vlevo.

Eh?? To musí být chyba. Tak implantovali mě určitě vpravo, to ano, ale … hele, nedali mi tam nakonec omylem fakt Med-el? 

Né, blbost, jak jsem dostala tu kartičku uživatele KI, tak ta je přece od Cochlearu. V tom pasu je taky napsaný Cochlear. Určitě mám Cochlear.

A co teď s tím? Mám to přejít nebo si to mám nechat opravit? Touha mít to správně zvítězila, tak jsem se vrátila k ordinaci a čekala, až odbaví posledního pacienta. Říkám doktorovi, že tam mají chybu – že implantát jsem dostala napravo a že mám Cochlear, tak se omluvil a šel to opravit. 

Když doktor vytiskl a dal mi opravenou zprávu, tak akorát šla kolem ještě doktorka nějaké vyšší šarže. Tak toho doktor využil, ještě jednou mě posadil na křeslo a konzultoval můj stav s ní. Tak jsem se ptala, jestli je něco blbě. Prý ne, jen to mám oteklé. A že mi radši dají ještě na ty dva dny antibiotika. 

A taky jsem si konečně vzpomněla, že jsem se chtěla zeptat na to umytí hlavy. Vypadalo to zhruba následovně:
- Můžu si umýt hlavu?
- Ne, ještě ne, mohlo by se to zanítit.
- Ale vždyť vypadám děsně :-(
- Není to tak hrozné :-)
- No dobře, no :-(

Kurník, já nechci vypadat jako vagabund, kterej se štítí vody! Jen počkejte, až dojdu domů… si tu hlavu umeju i bez vašeho svolení. Mám tady tátu, nějak to vymyslíme a pomůže mi s tím.

Jinak ještě k tomu pasu – je to taková knížečka velikosti notýsku, kde je na první stránce klasicky jméno a adresa, na druhé informace o implantátu/implantátech a všechny následující stránky jsou vyhrazené pro informace o nastavování – termín, poznámky, přání, další termín. Wow. Nevím, jaká je praxe v jiných německých implantačních centrech, tahle brožurka byla vyloženě vytvořena pro potřeby kliniky, kterou jsem si pro sebe vybrala. A i když nemám srovnání s jinými implantačními centry kromě ČR, tak jsem měla čím dál víc pocit, že jsem si líp snad vybrat nemohla. Celou dobu jsem byla v tomhle implantačním centru velmi spokojená – od prvních vyšetření v Hörzentru až po péči v nemocnici a všechny ty věci okolo. Jsem zvědavá, jak budou probíhat nastavování a rehabilitace a jestli budu i nadále s péčí takhle spokojená.

Každopádně tedy – ještě jsem se nasnídala, mezitím přišel táta, tak jsem se sbalila, převlékla a vyrazili jsme domů. Ne že by mi v nemocnici něco chybělo, ale doma je doma.

No a samozřejmě.. první věc: osprchovat se a pak si UMEJT HLAVU!!! Bylo mi jasné, že jde především o to, aby se nenamočila jizva, takže jsem si prostě vzala židli k umyvadlu, naklonila do něj hlavu, chránila jsem si jizvu a táta mi mezitím opatrně umyl vlasy. Tím, že jsem byla i dost vyholená, tak to i docela šlo – to, co bylo potřeba umýt, už bylo docela daleko od jizvy. To byla úleva... konečně jsem se cítila zase jako člověk. Já vím, že jsem neposlušná, ale prostě to se už nedalo. A na tu ránu jsem si fakt dávala pozor! Nedostala se na ni ani kapka! ;-)

Kdyby někoho zajímalo, jak to vypadalo po 5 dnech od operace, tak tady (nevypadá to nijak strašně, navíc je to ještě přelepené, ale pokud jste citlivky, tak klikáte na vlastní nebezpečí).

Odpoledne se pak táta vracel zpět do Prahy, takže jsme se najedli, poklidili, on se sbalil a vyrazili jsme – ještě jsme to cestou vzali přes prodejnu s elektrem, kde si táta vyhlídl nějaké věci, co byly levnější než u nás. Pak už jen na autobusák, zamávat a zpátky domů. Po těch pěti dnech válení se v nemocnici mě ta nenadálá aktivita nějak zmohla, takže po návratu domů jsem si dala dvouhodinového šlofíka, abych se z toho trajdání trochu vzpamatovala :-)