Kanso 2 (CP1150) – recenze

Zvukový procesor Kanso 2 je aktuálně nejnovějším procesorem od Cochlearu, nicméně od předchozího modelu Nucleus 7 se liší víceméně jen vzhledem. Kanso 2 je totiž takzvaný „off the ear“ procesor, tedy procesor nošený mimo ucho. To znamená, že procesor, baterie, cívka i magnet jsou všechny v jednom jediném dílu, který drží pomocí magnetu na hlavě v místě, kde je implantován vnitřní implantát.

Díky vstřícnosti českého zastoupení Cochlearu jsem měla možnost si Kanso 2 na pár dní vyzkoušet a porovnat ho tak se závěsným procesorem Nucleus 7, který používám běžně.

Nahoře moje N7, které používám běžně, dole půjčená Kansa 2

Tady si můžete přečíst původní recenzi na Nucleus 7. Je to psané už před třemi roky, dneska bych po dalších třech letech zkušeností možná některé vlastnosti či funkce popsala malinko jinak, ale vesměs je to pořád platné.

Před asi pěti lety jsem měla možnost otestovat i původní Kanso a abych pravdu řekla, tenkrát jsem z něho nijak zvlášť odvázaná nebyla. První generace Kansa je totiž výhradně na jednorázové baterie, které já moc ráda nemám, preferuju akumulátory. Přišlo mi také poněkud otravné, že když mi baterie došly a já si je potřebovala vyměnit, tak jsem musela i odepínat jisticí sponku a pak ji zase připínat. Ono když máte krátké vlasy, tak není úplně jednoduché najít dobré místo, kde bude sponka spolehlivě držet. Navíc mi přišlo, že ani s nejsilnějším magnetem mi Kanso na hlavě nedrželo úplně 100%. Pamatuju si, že když jsem jednou běžela na autobus, tak jsem si Kanso radši sundala, protože jinak by mi akorát poletovalo kolem hlavy na sponce.

Čili rozhodování, jaký procesor si vezmu při druhé implantaci a na jaký procesor přejdu z N5, bylo zcela jednoduché. Jednoznačně Nucleus 7.

V létě 2020 Cochlear představil novou generaci Kansa, která se od té první liší hned v několika zásadních věcech:

• má vestavěný (nevyměnitelný) nabíjecí akumulátor a nabíjí se přes noc ve speciálním boxu, který zároveň nabíjí i suší
• má stejné funkce jako Nucleus 7, tzn. umí bezdrátové streamování zvuku, dá se ovládat pomocí mobilní aplikace a má i Forward Focus 
• nemá žádná tlačítka, ovládá se buď pomocí dotykové plošky na procesoru (to ale umí jen pár základních věcí), malého dálkového ovladače (ten umí jen o něco málo víc) nebo mobilní aplikace (ta toho umí nejvíc) 
• umí se sám zapnout po přiložení na místo implantátu
  
• je o něco menší než původní Kanso
  

V pražské kanceláři Cochlearu s půjčeným Kansem

Byla jsem tak docela zvědavá, jaké to nové Kanso je oproti původnímu. Po domluvě s Cochlearem na termínu zapůjčení jsem si pro Kanso 2 zajela do Prahy. Inženýr nejprve našel správné magnety (ty nejsilnější, #6) a pak mi do obou procesorů nahrál čtyři různé mapy (založené na mém nastavení v N7), abych mohla zkoušet.

První dojem po nasazení byl, že slyším trochu jinak – ne lépe, ne hůře, ale jinak, jako kdyby ten zvuk šel odjinud než obvykle. Nejspíše to byl efekt jiného umístění mikrofonů. U závěsných procesorů jsou mikrofony na procesoru za uchem, tedy v podstatě na vršku ucha. U Kansa jsou mikrofony v místě cívky, která je v mém případě relativně vzadu za uchem. Nejvíce to bylo znát ve chvíli, kdy jsem slyšela mluvit sebe. Nicméně to nebylo nijak zvlášť dramatické a brzy jsem si na to zvykla. Ve všech ostatních ohledech byl poslech prakticky stejný jako s N7.

Co se týče nošení, zprvu to byl trochu zvláštní pocit, nemít nic na uchu, ale naopak cítit celou váhu procesorů visících jen na magnetu. Velice příjemné ale bylo to, že jsem při nasazování a sundavání roušky nemusela vůbec myslet na to, abych si omylem neshodila procesor z ucha. A vzhledem k tomu, že teď žijeme v době rouškové, je to úžasná výhoda :-) 

Oba procesory jsem si samozřejmě okamžitě zajistila šňůrkou se sponkou, kterou jsem si připnula do vlasů. Vzhledem k tomu, že magnet je to jediné, na čem Kanso drží, si jsem absolutně jistá, že bez připnuté sponky bych nevystrčila nos z domu. S N7 se cítím mnohem bezpečněji – když spadne cívka, zůstane procesor na uchu. A když sklouzne procesor z ucha, udrží ho magnet v cívce. U Kansa tohle „dvojí jištění“ za pomoci ucha není, takže bez sponky ani krok. Jelikož mám stále krátké vlasy, občas jsem trochu zápasila s tím, jak sponku přichytit, aby dobře držela a zároveň nevypadala úplně blbě. U delších vlasů to ale určitě není problém.

Při správné síle magnetu každopádně Kanso 2 drží dobře a při běžném pohybu jsem se o ně nemusela bát. Sportu moc nedám, takže to jsem nezkoušela, ale myslím, že při takových příležitostech bych si určitě brala čelenku.

Jednou z (alespoň pro mě) poměrně zásadních nevýhod procesorů nošených mimo ucho je jejich tloušťka. Před rokem a něco jsem si pořídila novou cyklistickou helmu, a vybírala jsem takovou, která mi bude dobře sedět i s procesory Nucleus 7. Když jsem ale tutéž helmu chtěla zkusit nasadit přes oba procesory Kanso 2, tak se mi to nepodařilo. Šlo to jen ve chvíli, kdy jsem měla buď jeden, nebo druhý, ale s oběma najednou to prostě nešlo. A popravdě, i když jsem měla nasazený jen jeden procesor a přes něj helmu, tak to stejně byl dost nekomfortní pocit. Je možné, že bych dokázala sehnat pohodlnější helmu, ale tak jako tak mi to nepřipadá úplně praktické.

 

Velice zajímavou novinkou je beztlačítkový design a automatické zapínání po nasazení. To automatické zapnutí mi nefungovalo úplně 100%, párkrát se stalo, že jsem procesory nasadila a nezapnuly se. Nedokážu říct, čím to bylo, měla jsem je půjčené přílíš krátce na to, abych dokázala vysledovat, kdy se to stává. Většinou to ale fungovalo správně. Jednou nebo dvakrát se mi ale dokonce stalo i to, že jsem si procesory vypnula a nechala je na hlavě – a během chvilky se samy zapnuly znova.

Beztlačítkový design znamená, že procesor nemá žádné tlačítko, jen dotykovou plošku, na kterou stačí poklepat prstem a procesor udělá to, co má pro daný počet poklepání nastavené. Tedy třeba dvě poklepání ho zapnou, tři poklepání ho vypnou. Stejně tak i při párování s telefonem je potřeba na něj poklepat podle instrukcí telefonu. Je to trochu nezvyk, takže zpočátku jsem s tím občas zápasila – člověk musí najít tu správnou intenzitu, frekvenci a místo poklepání. Stačí ale párkrát potrénovat a pak už to vůbec není problém.

Další novinkou u Kansa 2 je integrovaný akumulátor.

Zatím úplně nevím, co si o tomhle novém trendu myslet. Integrovaný akumulátor znamená to, že ho jako uživatelé nemůžete vyměnit. Čili pokud dojde baterka, musíte ji nabít, nemůžete ji vyměnit za nabitou, jako to jde u závěsných procesorů. Obvykle se u procesorů s integrovaným akumulátorem počítá s tím, že je člověk přes den nosí a přes noc nabíjí, což je celkem logické. Trochu háček to ale může být ve chvíli, kdy si to přes noc nenabijeme, nebo pokud baterie nestačí na celou potřebnou dobu provozu (připomínám, že výdrž baterie je individuální a závisí i na prostředí, v němž se pohybujeme, takže někomu může vydržet delší dobu, někomu kratší dobu). No a co když baterie ztratí kapacitu? Po jak dlouhé době ji vlastně ztratí?

Když jsem si Kanso 2 půjčovala, byla jsem na výdrž baterie docela zvědavá, protože velký akumulátor u N7 mi po posledním nastavení vydrží zhruba 12 hodin na jedné straně a 14 na druhé, což není žádný zázrak, ale tím, že si ty akumulátory můžu vyměnit, mě to až tolik netrápí. Jinak ale samozřejmě výdrž akumulátorů u jakéhokoli procesoru záleží na konkrétním uživateli – některým vydrží delší dobu, některým kratší dobu, takže se mými čísly nenechte až tak moc ovlivnit. To, že mně to vydrží X hodin, neznamená, že to stejnou dobu vydrží i vám.

Stav baterie po 12 hodinách
v rušnějším prostředí

Software pro nastavení procesoru odhadl u Kansa 2 výdrž na levé straně na 15 hodin a na pravé straně na 20 hodin. To znělo docela dobře – a teď jen jaká bude realita?

Během těch několika dní jsem s výdrží baterie trochu experimentovala a zkoušela jsem i zjistit, kolik maximálně baterie vydrží. Potvrdilo se, že záleží na prostředí: když jsem byla venku v rušném městě, cestovala vlakem, byla mezi lidmi apod., výdrž přibližně odpovídala odhadu ze software. Na obrázku npravo vidíte stav baterie po 12 hodinách používání, kdy větší část z toho zahrnovala courání po Praze, návštěvu muzea, cestu vlakem a komunikaci s lidmi. 

V klidném prostředí
pravá strana zvládla
skoro 30 hodin

Naopak když jsem byla sama doma, kde je klid a ticho a kde si tak maximálně streamuju do uší nějakou hudbu, film či audioknihu, tak byla výdrž výrazně delší. Maximum, kterého se mi podařilo dosáhnout, bylo cca 20 hodin na levé straně a 30 hodin na pravé straně. 

Tak či tak je ale výrazně jednodušší nic neřešit a prostě jen ráno procesor vyndat z nabíječky, nasadit, používat a večer ho opět uložit do nabíječky.

Mimochodem, ta nabíječka se mi taky docela líbí. Je jednoduchá na používání a hlavně nevyužívá žádné proprietární kabely, ale obyčejný USB kabel (na jedné straně USB-C, na druhé USB-A), takže pokud kabel ztratíte, zničíte nebo vám ho překouše králík, je velice snadné sehnat náhradní. Takže tohle je naprosto super. Snad jen jediné, co bych změnila, by bylo vytvoření nabíječky pro dva procesory. Lidí s kochleárním implantátem na obou uších už je dnes hodně a myslím, že by pro většinu z nich bylo jednodušší mít jednu větší krabičku na dva procesory místo dvou malých.

 

Pro případ nouze je k dispozici i přenosná nabíječka. Ta vypadá jako malá powerbanka a připojuje se kablíkem ke Kansu. Měla jsem ji půjčenou taky, ale nevyužila jsem ji, takže s ní zkušenost nemám. Každopádně je to fajn možnost. Jen podle toho, co jsem o přenosné nabíječce četla, tak nemá moc velkou kapacitu a údajně stačí na jedno kompletní nabití procesoru. To mi popravdě přijde trochu slabší, dnes už existují powerbanky o poměrně velkých kapacitách a myslím, že i malá powerbanka by dokázala Kanso nabít alespoň 10x. Ale jak říkám, praktickou zkušenost s tím nemám.

Nabíjecí koutek pro obě Kansa :-)

 

Kanso 2 stejně jako Nucleus 7 umí i přímé streamování zvuku z kompatibilních mobilů a tabletů. Já už to mám vyzkoušené z Nucleus 7, takže to pro mě žádná velká novinka nebyla. Ale pokud vás k tomu něco zajímá: to přímé streamování je prostě bomba. Jak pro telefonování či různé online schůzky, tak i pro poslouchání hudby nebo sledování třeba Netflixu.

Existuje k němu i vodotěsné pouzdro, takže pokud jste vodomilové, můžete se s Kansem 2 klidně koupat v rybníku nebo moři, ale určitě bych doporučila si ho pořádně zajistit. Já každopádně během testování Kansa 2 vodotěsné pouzdro nezkoušela, takže přímou zkušenost vám k tomu také neřeknu, mám vyzkoušené jen Aqua+ pro Nucleus 7.

 

V neposlední řadě si dovolím okomentovat i design/vzhled. Nejprve k originálnímu Kansu: když jsem ho viděla poprvé, tak moje první myšlenka byla „nacucané klíště“. Designově mě nijak zvlášť neoslovilo. 

Kanso 2 je mnohem hezčí, ale i přesto... ty dva mikrofony a zahnutá dioda mezi nimi tak trochu vypadají jako smutný smajlík. Na mezinárodním discordovém chatu pro uživatele KI jsme Kansu 2 proto začali přezdívat „Sad Kanso“, tedy Smutné Kanso. 

S kamarády jsem jednou hrála něco jako obrázkovou tichou poštu, kde každý napsal větu, další ji pak namaloval, ten další zase napsal větu, co mu ten obrázek připomíná a tak dále. A jeden z nich nakreslil (ahoj, Locíku!) procesor Nucleus 7 do podoby mravenečníka. Když jsem to ukazovala ostatním na Discordu, tak se jim to taky líbilo a od té doby se N7 neřekne jinak než mravenečník. A po zhlédnutí jakési fotky s Kansem 2 se sponkou se z Kansa stal zase pro změnu rejnok. Jedna z členek tamní komunity pak nakreslila roztomilé obrázky s oběma procesory, kterými se můžete pokochat níže.

Šťastný rejnok Kanso a mravenečník se zabudovaným balónkem :-) Nakreslila Hedgie z USA

Jaký je tedy závěrečný „verdikt“?

Oproti původnímu Kansu je mi dvojka výrazně sympatičtější a i když bych si asi ještě pořád vybrala spíše Nucleus 7, rozhodně by to nebylo tak jednoznačné a jednoduché rozhodnutí. Kanso 2 je v mnoha ohledech velice komfortní procesor a dokázala bych si představit např. mít obě dvě sady procesorů a využívat je podle toho, co se mi zrovna hodí více. Škoda jen, že je to příliš drahé na to, abych si to mohla dovolit.

Každopádně pokud bude příští (i když, s frekvencí příspěvků na výměnu procesoru u nás možná spíš až přespříští) generace Kansa alespoň o třetinu tenčí (klidně může být o kousek větší, hlavně když bude tenčí), nabídne o něco delší výdrž a zabudované akumulátory se ukážou jako spolehlivé, tak i já, zastánce závěsných procesorů, možná zvážím přechod k procesoru nošenému mimo ucho :-)