Rok od aktivace druhého KI

Nějak tomu nemůžu uvěřit, ale ten čas fakt letí jako splašený.

Dneska to byl přesně rok od aktivace druhého implantátu. Fakt už je to rok, co slyším stereo?

Doteď mě neuvěřitelně fascinuje, jak jsem se druhému uchu naprosto automaticky a bezproblémově přizpůsobila.

Pořád si pamatuju ty své obavy, jestli ten implantát vůbec bude po tolika letech fungovat a jestli se s tím můj mozek srovná. 

Pořád si pamatuju to vyjádření českého lékaře před 6 lety, že „přínos druhého implantátu po tak dlouhé době by byl patrně nulový až záporný.“

Pořád si pamatuju to své odhodlání, že  udělám vše pro to, aby se onen černý scénář nenaplnil. Že to sice může trvat nějakou dobu, než si na to zvyknu a naučím se s tím pracovat. Ale že do toho prostě dám všechno.

Pořád si pamatuju to své bezmezné nadšení, když jsem před rokem při nastavování poprvé uslyšela tóny jednotlivých elektrod. Když jsem zjistila, že s novým implantátem slyším. A když jsem zjistila, že obě uši najednou se nijak neruší.

Ano, ten zvuk po prvním nastavení by spoustu lidí možná spíš zklamal. Mě ne. Já byla absolutně nadšená z toho, že to funguje a že se to neruší. Že to znělo hrozně? Věděla jsem, že to časem přejde.

Pořád si pamatuju svůj úžas, když jsem druhý den, po druhém nastavení, jen s novým implantátem porozuměla několika slovům z hlášení v metru.

Pořád si pamatuju, jak jsem třetí den zjistila, že hudba zní lépe s oběma ušima zároveň, a čtvrtý den, že i mluvená řeč už mi přijde zřetelnější a srozumitelnější s oběma ušima než jen s tím prvním.

A jsem si jistá, že už napořád budu vděčná za to, že jsem tuhle šanci dostala a že jsem ji dokázala naprosto dokonale využít. 

Ale doteď nechápu, jak je to vlastně možné, že se mi podařilo to nové ucho zrehabilitovat tak rychle a na takové úrovni. Přijde mi, že jsem pro to neudělala prakticky nic, že ono to nějak samo :-) V podstatě jsem rehabilitovala koukáním na filmy a seriály a používáním během dne.

No, každopádně jsem absolvovala audio testy po roce od aktivace a s výsledkem jsem navýsost spokojená.

Aktuální výsledky jsou v té poslední tabulce. Asi nejvíc mě potěšilo, že jsem se u vět v šumu dostala do mínusu. Sice nepatrného, ale je to mínus!!! :-) V podstatě to znamená, že šum může být o 0,3 dB hlasitější než řeč, a já přesto budu rozumět cca 50 % slov.

Taky si pořád pamatuju, jak jsem si před 10-15 lety byla naprosto jistá, že mi cizí jazyky nikdy k ničemu nebudou, protože blbě slyším a prostě lidem mluvícím jinak než česky nemůžu rozumět. A teď mám takovéhle výsledky z audio testů v němčině???

Samozřejmě je jasné, že audio testy úplně nereflektují realitu všedního dne, je to pořád jen testování v umělých podmínkách, ale konkrétně tady na tom je fajn to, že se opakovaly tytéž testy v určitých intervalech, takže je vidět, kam jsem se za ten rok posunula.

No a taky bych řekla, že se mi docela líbí ten systém německých audio testů (respektive testů na té klinice, kde jsem byla), protože mi přijde, že toho postihuje mnohem více než české slovní audio.

Abyste nemuseli hledat ve starých článcích, co je co, tak to zase zopakuju:

FZ: číslovky při 60/80 dB

FE: jednoslabičná slova při 70 dB

Satztest live: věty čtené logopedkou, měla jsem zopakovat všechna slova, která jsem rozuměla.

HSM-Q: to byla novinka při tomhle výročním testování, jde o věty z reproduktoru (a z reproduktoru je teda fakt rozumět podstatně hůř než živému člověku).

OLSA: věty o hlasitosti 65 dB s určitou strukturou (jméno-sloveso-číslovka-přídavné jméno-podstatné jméno, např. Petr dostal pět bílých talířů.) v šumu s proměnlivou hlasitostí, zjišťuje se, jaký musí být „SNR“ (signal to noise ratio, poměr mezi hlasitostí řeči a šumu), abych rozuměla 50 % řečeného.

U těch jednotlivých testování je docela dobře vidět pokrok, snad kromě toho třetího v září, které se mi moc nepovedlo. Asi jsem se v tom září nějak špatně vyspala :-)

Každopádně co je zajímavé: u toho testu OLSA se teď naposledy poměrně výrazně projevilo i to, že mám na starém uchu nový procesor. Jak test jen s prvním uchem, tak s oběma dopadl výrazně lépe než před rokem, a v podstatě se u toho testu jen se starým uchem potvrdil i výsledek srovnávacího audia, které jsem absolvovala kvůli upgradu. N7 opravdu oproti N5 umí podstatně lépe eliminovat rušivé prvky a usnadnit porozumění řeči.

Docela mile mě překvapují výkony nového ucha. Většinou to není v těch výsledcích moc vidět, jak si stojí v porovnání se starým, protože to testování se zaměřovalo jen na nové ucho. Ale třeba u toho testu HSM-Q (věty z reproduktorů) je vidět, že obě uši zvlášť jsou zhruba srovnatelné. A dohromady mnohem lepší. Tohle se v podstatě ukázalo už i při loňském audio testu v češtině, tak teďka je to potvrzené i v němčině :-) No a pak i ty pokroky u Satztest live... z 6,6 % pár dní po nastavení jsem se dostala na 59,4 % po roce.

No a pak taky je samozřejmě možné (nebo spíš dost pravděpodobné) i to, že jsem si na ty testy mezitím zvykla a umím je líp než poprvé :-) Ono tohle je u toho testování dost nevýhoda, obzvlášť pokud na to člověk chodí nějak častěji. Prostě se naučí, jak ty testy vypadají a probíhají, naučí se rozumět tomu, co se na nich objevuje, a podvědomě si najde různé strategie, jak je zvládat co nejlépe.

Každopádně jsem si docela jistá, že existovat stejné testy i pro češtinu (nebo umět německy stejně dobře jako česky), tak budu někde kolem 90-100 % a u testu OLSA bych se možná dokázala dostat do ještě většího mínusu :-)

Inu... to je ten nulový až záporný přínos druhého implantátu.

Já samozřejmě chápu, že to, co se mi povedlo, není úplně standardní. Ani logopedka na německé klinice takovýhle úspěch nečekala, a že ta má zkušeností mraky. Ale i tak tomu pesimismu českých lékařů příliš nerozumím, obzvlášť ve srovnání s realistickým až mírně optimistickým přístupem německého doktora a logopedky, kteří byli názoru, že to smysl má. A bude mi to záhadou asi už napořád.

No a jinak si v posledních týdnech také díky upgradu na N7 na starém uchu užívám možnosti bezdrátového streamování do obou uší naráz. Ohromně mě fascinuje, jak při přehrávání hudby nebo seriálů a filmů dokážu vnímat to, že se nějaký zvuk objevuje jen z jedné strany, nebo je na jedné straně výraznější než na druhé. 

Před pár dny jsem si pouštěla seriál (na telefonu, takže zvuk se streamoval do procesorů) a v záběru přijíždělo auto na pravé straně. Já jsem to auto slyšela víc právě z té jedné strany a tak mě to překvapilo, že jsem si tu scénu musela pustit ještě jednou, jestli se mi to jen nezdálo :-)

Každopádně ale tohle „prostorové“ slyšení zatím zvládám jen při streamování přímo do procesorů (protože tam mi ten rozdílný zvuk je poslán, takže to nejde neslyšet), ve volném poli to pořád ještě neumím. Aspoň mi to tak připadá. Ale to je fakt jen detail, já jsem za ta léta stejně tak naučená se orientovat zrakem a logikou, že mě až tak nevzrušuje, že nepoznám, jestli ta houkající sanitka přijíždí zprava nebo zleva. Pro mě je důležitější, že ten zvuk slyším, s jeho lokalizací si pak už poradím jinak.

Jako třeba zrovna minulý týden, kdy jsem šla na to audio, ale ještě jsem měla čas, takže jsem to vzala přes park. Je to takový ten park pro pěší, auta v něm nejezdí. Akorát že když jsem z parku vycházela a koukala na něco v mobilu, tak se za mnou ozvalo nějaké vrčení... respektive ozvalo se nějaké vrčení a protože přede mnou to být nemohlo, tak to muselo být za mnou (vidíte, přesně takhle funguje ta orientace pomocí zraku a logiky), čili jsem se ohlédla a jejda, za mnou náklaďák. V parku se totiž uklízelo spadané listí a ten náklaďák ho odvážel.

Tak na dalších mnoho let oboustranného slyšení a na další pokroky ve vývoji kochleárních implantátů!