neděle 4. listopadu 2018

Německé kino a další vychvalování N7

Mno, trošku ten blog zanedbávám. Ale víte, co je vždycky nejhorší? Že začnu nějaký článek psát, třeba ho i dopíšu, ale říkám si, že ještě počkám na něco, co tam chci doplnit, ale momentálně nemůžu. Tak čekám a čekám, až je to najednou několik týdnů, nebo třeba i měsíc od doby, co jsem ten původní text napsala. To se mi stalo třeba u toho minulého textu, chtěla jsem počkat, až dostanu ty informace o těch audio testech k upgradu. Jenže jsem je nedostala doteď...

Každopádně... hm, co je nového? Tak třeba jsem poprvé zkusila německé kino.

Povím vám, ti Němci jsou dabingem posedlí ještě více než my. U nich je vyloženě fuška najít film s titulkama. Chtěla jsem jít na Bohemian Rhapsody, ale bylo mi jasné, že v němčině bez titulků z toho fakt nic mít nebudu, tak jsem si našla jedno z mála kin, kde to dávali v originále s titulkama. Německýma, samozřejmě.
Poznatek dne: německý kino fakt není sranda, ani s titulkama. Slyšet angličtinu a číst němčinu je pro můj mozek takový nápor, že je z toho dočista perplex.

České titulky snesu s jakýmkoli mluveným jazykem, to není problém, a v případě anglického audia dokážu té angličtině i částečně rozumět, protože si ty české titulky podvědomě v hlavě přeložím do angličtiny a spojím se zvukem. Je to divné, ale funguje to (a nepřestává mě to fascinovat). Anglický zvuk s anglickými titulky, případně německý zvuk s německými titulky je taky OK - tam zároveň čtu i slyším totéž, takže mě to nemate. Čili tohle je dobré, to zvládám. 
Ale třeba české audio s anglickými titulky jsem zkusila snad jen jednou a byl to docela chaos. Ale na kombinaci anglického zvuku s německými titulky to fakt nemá :-) Vnímat dva cizí jazyky v jednu chvíli už nedávám. Navíc tu němčinu neumím na takové úrovni, takže občas některým dialogům nerozumím a angličtině bych rozuměla jen, kdybych si mohla titulky přeložit ... což nejde, když tomu titulku zrovna nerozumím, žejo.
Skoro bych z toho filmu možná rozuměla i trochu víc, kdybych tu angličtinu prostě neslyšela a soustředila se jen na ty německé titulky, ale hergot, byl to hudební film, tam je zvuk důležitej. A ono obecně... kino má ten zvuk skvělý. Ne že bych tomu nějak moc rozuměla a dokázala to rozlišit od zvuku z reproduktorů televize, ale prostě je to pořádně nahlas, stereo (i když to ještě pořád úplně neocením) a ten zvuk je nejen slyšet, ale i cítit.
Jo a ten film byl fakt pěknej, klidně si na něj zajděte taky.

Jinak ten procesor N7 zbožňuju čím dál víc. Teda pokud to vůbec jde :-) Ono to možná vypadá jako zbytečná prkotina, ale to bezdrátové streamování z iPhone do procesoru je moje nejmilovanější funkce. Poslechově to není proti N5 na starém uchu až tolik rozdílné, ale ten komfort při používání telefonu je absolutně neskutečný. Dlouhá léta jsem třeba na telefonu prakticky nekoukala na videa se zvukem, protože prostě „nebylo jak“. Já si strašně nerada pouštím zvuk z reproduktorů telefonu, navíc mezi lidmi (ve vlaku, autobuse atd.) to je obtěžující. A abych si kvůli jednomu videu na Facebooku připojovala audiokabel? Ani mě nehne.
Ale s N7 je to neuvěřitelně snadné. Chci si pustit video? Stačí mít zapnutý procesor a na telefonu bluetooth. A můžu si přehrát video se zvukem. Chci si pustit hudbu nebo audioknihu? Nemusím řešit, že jsem si zapomněla doma kablík, prostě si ji pustím. Začala jsem dokonce na telefonu i koukat na filmy a seriály na Netflixu. Koukám na to třeba během pětihodinových cest mezi Mnichovem a Prahou. Mohla bych si to pustit i na větší obrazovce na notebooku, ale to bych s sebou musela tahat MiniMic, abych si mohla z notebooku pustit zvuk. Pfff. To na to radši budu koukat na tom mrňavém displeji mobilu, kde nemusím řešit nic dalšího, prostě pustím video a vidím i slyším.
Jinak samozřejmě docela využívám i TV Streamer, když jsem doma u počítače. Ten je taky fantastický. Můžu si pustit hudbu nebo zprávy, jít si do koupelny vyčistit zuby a pořád poslouchat to, co mám na počítači puštěné.

Občas s procesorem i spím. Třeba si před spaním chvíli pouštím audioknihu, pak to přepnu na hudbu a prostě usnu. A díky snugfitu se ten procesor na uchu zpravidla i celou noc udrží... jen teda ta spotřeba baterek :-) S N5 jsem to zkusila párkrát... to moc nefungovalo. Kablík překážel, procesor dříve nebo později spadl. Nebylo to moc praktické, zatímco s N7 to fakt problém není. Ale je fakt, že tohle jde jen s jedním procesorem, protože na jednom uchu si ležím. No, teď stejně na výběr nemám, protože „sedmičku“ mám jen jednu. Až ji budu mít i na druhé ucho, tak si budu moct vybírat... „Hmmm, tak které ucho bude audioknihu/hudbu poslouchat dnes v noci?“ 🤣

Žádné komentáře:

Okomentovat