Upgrade a pár dalších nových poznatků

Začátkem října skončila doba, po kterou jsem měla zapůjčený procesor N7 i na staré ucho. Absolvovala jsem audio testy, na jejichž základě mi pak zdravotní pojišťovna buď zaplatí, nebo nezaplatí upgrade na nový procesor.

Jelikož ty testy byly samozřejmě v němčině, tak jsem usoudila, že je čas si to malinko usnadnit a našla jsem si seznamy těch jednoslabičných slov, která se při testech používají. Ne že bych se je šprtala nazpaměť, to ne, ale chtěla jsem vědět, která tam jsou. Co bylo zajímavé – zjistila jsem, že zhruba 70% těch slov znám. Jen když je slyším, tak je prostě nepoznám. Ty slyšené hlásky mi nedávají žádný smysl, mozek k nim nedokáže přiřadit žádné slovo.

Jak to probíhalo? Začalo se tónovou audiometrií, následovala jednoslabičná slova a číslovky při třech různých hlasitostech. Nejprve se zapůjčenou N7, poté s mou starou N5. Docela bych řekla, že mi přečtení si těch slov pomohlo, poznávala jsem i slova, která jsem při předchozích testech nepoznávala. Ale stejně to pořád byla bída. Jen číslovky mi šly bez problémů. Každopádně právě na těch číslovkách jsem si všimla toho, že zvuk s N7 je opravdu o něco lepší než s N5. Tím, že u číslovek mě nelimituje znalost jazyka, jsem byla při testu s N5 schopná zaregistrovat to, že je slyším o něco hůře, že ten zvuk není tak čistý jako u N7. Ten rozdíl byl opravdu malý, za normálních okolností bych si toho nevšimla, ale na těch číslovkách se to dalo poznat.

Každopádně při tomhle testu byly výsledky s N7 o něco málo lepší než s N5, ale ne o moc. Audioložka říkala, že tohle by pojišťovně asi na schválení nestačilo, ale že mě ještě čeká test s větami v šumu, takže se uvidí, jestli tady to zlepšení bude větší. No, tady už docela bylo.

Jinak kdyby někoho z vás napadlo, že se u tohohle testování přece dá podvádět, se starým procesorem schválně slyšet míň/nic, tak ... no ano, nápad je to pěkný, ale upřímně řečeno, je to docela riskantní, obzvlášť pokud člověk dokáže jen těžko odhadnout, jaké má vlastně výsledky. Což byl přesně můj případ, hlavně kvůli tomu, že testy byly v němčině, kde naprosto nedokážu odhadnout, nakolik budu nebo nebudu rozumět. Navíc kdyby se starým procesorem byl výsledek třeba 10 % a s novým 80 %, tak je to i docela podezřelé a smrdí to podfukem :-)

No každopádně jsem se pak po skončení testů dozvěděla, že mi pošlou výsledky poštou a já si pak mám u pojišťovny sama požádat o úhradu upgrade. Takže to bude taky zajímavé. Moje první myšlenka byla: „Šmankote, já vůbec nevím, jak to chodí, co mi pošlou za papíry, jestli tam budu muset psát ještě nějaký průvodní dopis k tomu nebo tak něco?!?“

Tak jsem čekala... a čekala... a pořád jsem se těch papírů ještě nedočkala. Už uháním kliniku, kde to vázne, ale odpověď taky ještě pořád nepřišla. Tak si holt ještě asi počkám. Zavolat tam nemůžu, telefonovat německy FAKT neumím. Takže pokračování tohohle příběhu až někdy příště.

A jelikož jsem o jednu N7 přišla, znamená to, že pokud si chci pustit hudbu, film nebo cokoli jiného, tak opět jen s novým uchem. Inu, usoudila jsem tedy, že je to dobrá příležitost si opět procvičit jen nové ucho. Ty dva měsíce jsem naprostou většinu času poslouchala s oběma ušima, takže trénink jen toho nového byl poněkud zanedbáván. Pustila jsem si přes TV Streamer Události na iVysílání s tím, že budu jen poslouchat, nebudu na to koukat. Vlezla jsem si s mobilem do postele, hrála jsem si na něm nějakou hru a u toho poslouchala zprávy.

No a tak nějak jsem zjistila, že asi vlastně už nemám co procvičovat. Já jsem v těch zprávách rozuměla skoro každému slovu. Skoro. Každému. Slovu.

Přiznám se, že mě to samotnou překvapilo. Počítala jsem s tím, že něco bych rozumět mohla, ale vůbec jsem nečekala, že bych mohla rozumět skoro všemu. Jediné, co mi dělalo trochu problémy, bylo, když tam mluvili s nějakými lidmi „z ulice“, těm jsem tolik nerozuměla, ale když mluvili moderátoři, reportéři či politici (čili lidi, kteří umí mluvit), tak to šlo úplně samo.

A taky mě pobavilo, když jsem po hlase poznala našeho prezidenta. On má takovou docela specifickou dikci, takže ho není těžké poznat, ale i tak jsem to nečekala. Když se ozvalo něco, co znělo jako on, tak jsem koukla na obrazovku, jestli to fakt je on... byl.

Takže asi takhle. Už s tím novým uchem slyším dobře. Začínám teď trošku litovat, že mě nenapadlo v době, kdy jsem měla dvě N7, zkusit rozumění s každým uchem zvlášť. Ale tak třeba budu mít tu příležitost brzy... když mi vyjde ten upgrade.

Další věc, kterou jsem v poslední době pozorovala, bylo to, že začínám mít problém poznat, na kterém uchu mi dochází baterka. Ono to nejdřív dvakrát pípne, pak to ještě chvíli běží a pak to zdechne úplně. A mně se čím dál častěji stává, že vlastně nevím, jestli mi zdechlo pravé nebo levé ucho. Ale co je zajímavé – nemůžu se rozhodnout, jestli je to dobře nebo špatně. Dobře by to bylo proto, že obě uši už jsou si zvukově i poslechově natolik rovnocenné, že je mi vlastně jedno, které ucho zrovna došlo. A špatně proto, že to pořád znamená, že mozek nerozlišuje, ze které strany vlastně slyší.

Už se mi stalo i to, že mi došla baterka na jednom uchu, tak jsem si chtěla baterku vyměnit a sundala jsem procesor. A ticho. Nojo, sundala jsem špatný procesor, byl to ten, který ještě běžel :-)