Už někdy na jaře, krátce po prvním nastavení jsem dostala pozvánku na oslavu 30 let implantací spojenou s letní party a organizovanou Hörzentrem, která se měla konat 13. července.
Čím víc se to blížilo, tím víc jsem si říkala „Hej, a co tam budu vůbec dělat? Nikoho neznám, nerada se seznamuju, moje němčina není dost dobrá na jakoukoli konverzaci a tak vůbec.“ A navíc to začínalo v pátek v jednu hodinu odpoledne, což znamenalo vzít si volno v práci.
Každopádně to volno jsem si nakonec vzala a na party jsem šla. Říkala jsem si, že aspoň uvidím, jak to tady organizují, co se tam děje, kdo tam bude, a že třeba i poznám nějaké nové lidi.
Nakonec to v rámci možností bylo docela fajn. Být to v Čechách, užiju si takovou akci mnohem více, ale i tak to bylo zase něco nového a zajímavého.
Když jsem přišla na místo konání akce, tak jsem v duchu konstatovala, že by mě docela zajímalo, nakolik složení účastníků odráží termín a čas konání a nakolik demografii uživatelů KI v Německu. Asi to byla kombinace obojího. Průměrný věk účastníků bych tipla tak na 60 let. Drtivá většina byli důchodci, pár lidí ve středním věku, pár lidí zhruba v mém věku a pár dětí.
První část akce se konala v přednáškovém sále nemocnice. Co se mi FAKT líbilo, bylo to, že polovinu míst obehnali kabelem - indukční smyčkou. Už u vchodu sestry z recepce Hörzentra informovaly příchozí, že kdo chce využít indukční smyčku, ať si sedne vlevo, zbytek vpravo. Samozřejmě jsem šla vlevo :-) A můžu říct, že to fungovalo naprosto báječně, přes tu indukční smyčku bylo slyšet luxusně. Jen kdyby to nebylo v němčině... ;-) Ale určitě jsem díky tomu rozuměla více, než bych rozuměla bez té indukční smyčky.
Na úvod nás přivítal přednosta ORL kliniky, řekl pár slov k tomu výročí a pak předal slovo dalším přednášejícím. Abych pravdu řekla, ty přednášky mi přišly na jednu stranu sice zajímavé, ale na druhou stranu jsem si nebyla jistá, jestli byly stejně zajímavé pro celé obecenstvo, navíc místy to bylo možná až příliš odborné, vhodné spíš na lékařskou konferenci než na setkání uživatelů KI. Mě to vzhledem k mému zájmu o problematiku KI zajímalo, jen jsem nerozuměla úplně všemu. A o čem že to přednášeli? O historii kochleárních implantací, o historii měření sluchu, kazuistika několika hodně specifických implantací, o nastavování procesorů a o rehabilitaci sluchu.
Během pauzy na kafe jsem se seznámila se slečnou, kterou jsem už trochu znala z německé facebookové skupiny, tak jsme trochu poklábosily.
Po přednáškách byla grilovací party v nemocniční zahradě. To taky docela stálo za to, protože maso grilovali páni doktoři a přílohy nakládaly sestry. Zkuste si něco takového představit u nás – jak doktoři z Mrázovky a Motola grilují maso a ptají se vás, jestli chcete vepřové nebo klobásu, a jak vám sestry nakládají bramborový salát a nabízí další přílohy a pochutiny, např. „Obatzda“ (bavorská specialita), kečup, pečivo apod.
Vtipná byla poznámka jedné spolusedící dámy, že maso od doktora W. musí chutnat výtečně. Abyste tomu rozuměli – ten doktor je mladý, pěkný a v zástěře u grilu mu to vážně slušelo ;-)
(Jo, i když mi místy dělalo trochu problém rozumět všemu, o čem se spolusedící dámy bavily, tuhle hlášku jsem zachytila naprosto bezchybně :-D)
V zahradě byly kromě grilovačky i stánky všech firem dodávajících kochleární implantáty. Jelikož to bylo asi dva týdny poté, co Cochlear oficiálně oznámil kompatibilitu procesoru Nucleus 7 se starším typem implantátu N24, který mám na starém uchu, šla jsem se ke stánku Cochlearu zeptat, jestli už to je v i reálně k dispozici, protože podle dostupných informací to vypadalo, že bude ještě chvíli trvat. Paní z Cochlearu mě potěšila, protože jsem se dozvěděla, že „zrovna od pondělí tohohle týdne už to je k dispozici“ (party byla v pátek). Takže bylo jasno, musím zjistit, co dál.
Zeptala jsem se logopedky, ta mě poslala za inženýrkou, která nastavuje, a ta mi potvrdila, že to k dispozici už je, že si mám domluvit termín, dostanu půjčený procesor na nějakou dobu, udělá se audio se starým a novým procesorem a pokud to bude s novým procesorem lepší než se starým, tak by pojišťovna měla upgrade uhradit. Super.
No, a jelikož jsem už byla najedená, informovaná a říkala jsem si, že pro ten den už by ta socializace mohla stačit, tak jsem se rozloučila a zdekovala se domů.
Takže jak jsem psala už v úvodu, v rámci možností to bylo fajn.
A pak jsem se týden dokopávala k tomu, abych napsala do Hörzentra e-mail s žádostí o termín na zapůjčení nového procesoru :-)
Ten jsem pak dostala na 9. srpna. Ale o tom až příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat